![]() |
Hlavní stránka |
Škola |
Doprava |
Táboření a kluby |
Reportáže |
Fotografie |
Témata |
Ostatní |
Rozcestník |
Ke stažení |
Sázky |
Návštěvní kniha |
Kalendář |
Kontakt |
![]() |
![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() |
![]() Úpravna vody Kníničky |
Úpravna vody Kníničky je projektovaný, avšak nikdy nezrealizovaný projekt zařízení pro úpravu vody z Brněnské (dříve Kníničské) přehrady pro městskou vodovodní síť v Brně. Projekt úpravny vznikl v roce 1929, kvůli zpoždění stavby přehrady a následným válečným událostem však nebyl zrealizován a později byl nahrazen výstavbou II. březovského a Vírského vodovodu. HistorieV roce 1929 zpracovaly tehdejší Městské vodárny v Brně rozsáhlý dokument s názvem Návrh na rozšíření vodovodů města Brna, který se zabýval výhledem zásobování města Brna pitnou vodou včetně zajištění zdrojů vody až do roku 1990. Zajímavostí je, že podle tohoto výhledu se předpokládalo, že Brno bude mít v roce 1990 až 950000 obyvatel, pro něž bude třeba zajistit zásobování vodou, a že průměrné spotřeby vody (pitné i užitkové) dosáhnou 2303,7 l/s (skutečná spotřeba v roce 2017 činila 479,2 l/s). Dokument řešil možnosti zajištění zdrojů vody pro pokrytí předpokládané potřeby takto:
První varianta spočívala v návrhu na rekonstrukci a rozšíření tehdejší první úpravny vody v Pisárkách ( z roku 1872), včetně výstavby nových rychlofiltrů, filtrů, strojovny apod. Druhá varianta řešila již v té době rozšíření I. Březovského vodovodu, jímání vody a výstavbu II. Březovského vodovodu. Třetí varianta navrhovala zásobování vodou z Brněnské (tehdy Kníničské) přehrady, jejíž stavba v té době nebyla ještě ani započata a existovala pouze ve stadiu projektu. Z odstupem času můžeme zhodnotit, že již v době návrhu výstavby úpravny vody roce 1929 byla navržená tradiční technologie úpravy vody poněkud zastaralá a nebyla na úrovni tehdejších nejlepších znalostí o úpravě vody. Varianta zřejmě neskýtala záruku, že zajistí úpravu surové vody z přehrady s kolísající a horšící se jakostí vždy na kvalitní vodu pitnou, což bylo zřejmě jedním z důvodů, proč nebyl projekt ani opožděně zrealizován.
Stavební náklady na vodovod z Kníničské přehrady byly v té době vyčísleny na 65 mil. Kčs, z toho byl uvažován příspěvek na stavbu přehrady 15 mil. Kčs. Z toho jasně vyplývá, že jednou z důležitých funkcí projektované přehrady mělo být i zajištění dostatku vody pro zásobování rostoucího města Brna vodou. Fakt, že k výstavbě úpravny vody pod přehradou nakonec nedošlo, lze přisuzovat odložení zahájení stavby přehrady až na rok 1936. Také růst počtu obyvatel města nebyl tak rychlý, jak se původně předpokládalo. Později krize, okupace a válečná léta rychlost růstu města zbrzdila a původní záměr výstavby úpravny pod přehradou úplně zmrazila. Po skončení války se naproti tomu začala nová přehrada (dostavěná v roce 1940) intenzivně využívat pro rekreační účely a kvalita vody v nádrži se následujících několik desítek let setrvale zhoršovala. Výstavba vodovodu na pitnou vodu z Brněnské přehrady tak byla navždy zavržena. PopisNa levém břehu Svratky, za rozšířením soutěsky zhruba 500 m pod hrází byla navržena výstavba nové úpravnu vody, která by byla schopná upravovat vodu z přehrady na kvalitu vody pitné. Surová voda do ní měla být přiváděna potrubím z přehrady s odběrem vody přímo v tělese přehradní hráze. Úpravna byla navržena na maximální výkon 1000 l/s. Uvažovalo se ovšem, že bude v první etapě postavena jen na výkon 500 l/s a na plánovaný konečný výkon bude dostavěna později. Čistění vody byla navrhováno průtokem přes usazovací nádrže, s možností přidávání vápenného mléka a míchání s provzdušňováním na kaskádě - dle kvality surové vody, filtrací přes hrubocezy (filtrace přes hrubý písek), dále následovala pozvolná filtrace (tzv. pomalé, biologické filtry anglického typu), chlorování a čerpání vody čerpací stanicí do města. Uvažovalo se rovněž o výstavbě dvou nových výtlačných vodovodních řadů do vodojemů na Palackého vrchu (vč. výstavby samotného vodojemu) a do stávajících vodojemů Holé hory na Lesné. Plánovaná úpravna vody by zabrala poměrně velkou plochu tehdy využívanou pouze pro zemědělské účely, o rozloze přibližně 17 ha. Dnes se na místě nachází jednak pole, dále park, hřiště a severní část zamýšleného areálu již byla zastavěna sklady a obytnými domy podél ulic Rekreační, K Bukovinám, U Památníku a Dolní louky. Územní plán města Brna s využitím území pro vodárenské účely nepočítá. Jediným fyzickým pozůstatkem zamýšlené stavby tak je fragment potrubí v přehradní hrázi, který měl být začátkem zamýšleného řadu ve směru od hráze k úpravně vody. Na druhou stranu po desítkách let došlo alespoň k naplnění návrhů podle první a druhé varianty původního dokumentu. Stalo se tak mnohem později, než se původně předpokládalo, v odlišném rozsahu, ve vyšších kapacitách i za využití novějších technologií. Ale to je už úplně jiná kapitola. Za zásadní pomoc s přípravou článku a odborné bádání v archivech děkuje redakce Ing. Milanu Kubešovi.
Zdroje
Článek na dané téma si můžete přečíst rovněž na serveru Správným směrem.cz Článek ze dne 8. 8. 2017 byl naposledy upraven dne 15. 8. 2017 a zobrazen celkem 20493×, naposledy dne 8. 10. 2025 v 11:20.
|